Vyrazili jsme!

Hlásím, že jsme dne 27. září 2013 v 7.00 úspěšně vzlétli z Prahy. Co tak kluci počítali, od odletu do Aucklandu strávíme na cestě asi 49 hodin.
Jako první jsme letěli s ČSA do Amsterdamu. Pohodička, rychle to uteklo. V Amsterdamu jsme čekali 4 hodiny na další spoj, tentokrát se společností China Airlines do Bangkoku (Thajsko).
Tenhle let mi celkem ubral na nadšení. Let trval tuším 12 hodin, a celou dobu mi prala do ksichtu klimatice, odhadl bych tak na 20°C. Když jsem se ČINAletušky zeptal, proč je ta klimatizace tak studená, podivila se a oznámila mi, že se zajde podívat a zkusí s tím něco udělat. Za chvíli se vrátila s tím, že to tedy z 24°C zvedla na 25°C. Žádný rozdíl jsem nepocítil. Nutno podotknout, že zima byla i lidem kolem mě (kromě Franty teda :-D ). Na sobě jsme měl košili s dlouhým rukávem, šusťákovou bundu a kolem krku omotanou šálu (či co to bylo). Yes -> mám tedy zřejmě angínu, a kluci jí brzo chytnou taky :-D Na druhou stranu jsem si připadal jako v I. třídě. Celkem mi totiž ČINAletuška donesla 17x horký čaj, vždy s úsměvem :-) Taky letadlo nevypadalo špatně. Každý má před sebou malé LCD, kde najde nové filmy (Rychle a Zběsile 6, Velký Gatsby atd.), najde zde také hudbu, hry, propagační videa různých destinací a informace o našem letu (výška, rychlost, teplota … ). Dokonce je zde možost sledovat pohled z kokpitu letadla + ze zádi letadla. Tato kamera nám však nemakala, aa nejspíš ani makat nebude. Jídlo bylo také super, ochutnali jsme asi 3 nové druhy ovoce, a do každého jídla nám nacpali pár hub. Na nejlevnější cenovou skupinu paráda (neberu v potaz mou nasranost z klimošky).

 

BANGKOK, 26°C. Jsme tu, máme necelé 2, než do letadla nasypou novou posádku a petrolej. Protože jsme si všechny léky zabalili do velkých zavazadel (nemám k nim po celou dobu cesty přístup), hledal jsme lékárnu, abych pořídil nějaké cucací bonbony na ty naše krky. Strepsils v letištní lékárně za 85 BAHT nás zachránilo. Ještě 3 hodiny timhle vychlazeným Airbusem A340-300, a jsme v Tai-Pei. Článek píši offline z letadla, protože s internetem na takto velkých letištích nás opravdu nenadchli. V Amsterdamu to chvíli jelo chvíli ne, a v Bangkoku jsme si zase o heslo k freewifi museli na informacích zažádat “dotazníkem”, kam jsme museli evidovat jméno a číslo pasu. Heslo bylo unikátní pro naše číslo pasu. Takže aby se nedívali kde serfuju, napsal jsem tam radši číslo a jméno vymyšlené. Po 15 minutách net nešel … Letiště v Bangkoku zatím budilo největší respekt.

 

Pánové vedle už spinkají, tak to jdu zkusit taky. Fotky z cesty nahodíme snad ráno (českého času). Zatím ahoj lidi! :-)

Submit a Comment