Mám práci

Ihned po příjezdu do oblasti Hawke´s bay jsme začali s klukama objíždět farmy a ptát se po práci. Jabloně tu teď začínají kvést, a proto se nám dostalo pouze odpovědí typu ,,Teď jsme skončili, další práce bude až tak za 3 týdny”. Jezdili jsme z farmy na farmu, celkem jich mohlo být kolem 12. Byli jsme se ptát i v nejrůznějších baličkách ovoce, moštárnách a džusovnách. Sorry guys, we are actually no hiring (Bohužel pánové, momentálně nenabíráme).  Já bych nejradši pokračoval dál na jih, konkrétně na jižní ostrov NZ, město Christchurch.
Mělo tam být údajně minulý rok zemětřesení a po dělnících momentálně velká sháňka. Práce na farmě je zajímavá, vynáší celkem pěkné peníze, ale to není to, proč jsem tu :-) Oukej, nebudu trhat partu, počkáme v této oblasti dokud nezačne sezona jablek :-D Hned druhý den jsem byl obcházet pracovní agentury, navštívil jsem jich kolem 6, ale moc šancí jsem tomu nedával. Jejich přístup mě zrovna nenadchnul. Navštávili jsme tedy městskou knihovnu a začal jsem posílat životopisy na nejrůznější pozice. Druhý den dopoledne mi volal zaměstnavatel (první a poslední), jak dlouho bych u nich chtěl pracovat a kdy bych mohl
nastoupit. Domluveno, druhý den ve 12hod nástup. Jednalo se o inzerát z Napier Prison (Veznice Napier) a pozice zahradník. Odměnou za práci mi je nocleh, free internet a kuchyňka. Říkám si nezbohatnu, ale alespoň klukům umožním trochu pohodlí v autě a zažiju něco. Jsem tu, ve věznici Napier, a zažívám opravdu NĚCO.

Jedná o nejstarší věznici na Novém Zélandu, dnes využívanou pouze jako turistická atrakce. Ihned, co jsem přišel v domluvený čas na vrátnici jsem dostal do ruky klíčky od mého pokoje. Neni to ani tak pokoj, je to cela, bez oken, jedna skříň, válenda a na dveřích petlice! Je tu zima (není topení a venku asi tak 16°C) a nesvítí mi světlo! Kruci, nemám tu okna, na chodbě nejsou žárovky a já nemám v cele ani lampičku? :D Mobil mě jistí .. má diodu. Uvnitř věznice žije jedna číňanka (ta mě zaškolovala) a 2 mladí kluci, němci. Ti říkali, že zítra mizí domů. Přijde mi, že teprve teď na mě dopadá ten pocit, že jsem sakra daleko a nikde nikdo blízký (kromě kluků, kteří teď nejspíš někde na benzínce předělávají auto do podoby ložnice). Přijde mi to tu jako v Terezíne, všude expozice, autentické cely,
vybavení vězní atd. Já v jedné takové cele bydlim. What?!

Nejsem z toho nadšený, život na benzince mi přišel lepší. Doufám v tom, že mně to posílí a budu zase o krok blíže k osamostatnění se :-) See ya zítra, mám totiž v plánu napsat další článek ;)

0 Comments

Trackbacks/Pingbacks

  1. První ve Valencii | Konyho Travel Blog - […] dne a já po už tentokrát píši z mé nové postele. Pokud jste někdo četl můj blog z Nového …

Submit a Comment

„Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich