Hej! Jsme tu!

Úspěšně jsme se dostali až do cílové destinace, Auckland (Nový Zéland). Dovolte, abych popsal průběh druhé poloviny cesty, jak jej vidím já. Hned jak jsme dorazili do Taipei (Taiwan), procházeli jsme termokamerami a byli “testováni” na zvýšenou teplotu. Což o to, kdyby jsem byl zdráv jako řípa, nebyl bych nervozni :-) Ovšem já jsem ke svému bolavému krku nabral také horečku. Očekával jsem, že další termoprohlídka bude i při vstupu do odletové zony. Vyrazil jsem proto zase do lékárny. Když jsem si přikázal Aspirin, paní prodavačka chtěla vidět mou letenku (kvůli cílové destinaci). Už jsem měl před očima jak bere telefon a volá nějaké ČÍNdoktory, a nechaj si mě tam na pozorování :-D , ale nakonec to dobře dopadlo 8-) Počkali jsme si šílených, tušim 11 hodin, senámili se s mladým českým párem, a pokračovalo se směr australský Brisbane. Pryč už od těch věčně se usmívajících šikmooků :-)

Poslední let byl opravdu perfektní. Na cestu z AUstrálie se nám vyměnili ČÍNAletušky a klimatizace zase jela na minus 100°, Tak jsem hned stiskl tlačítko, které zavolalo letušku, a oznámil, že bych rád vyšší teplotu. Ona s úsměvem slíbila, že přidá. Moc jsem změnu nepocítil, tak jsem tlačítko stisknul znovu :-D Stále s úsměvem mi slíbila zvýšení teploty a opravdu, bylo fajn :-) Další bonus byl, že můj spolujezdec vysedal v Brisbane a měl jsem pro sebe dvousedačku – ou yeah! D\okonce jim fungovala, v minulém příspěvku zmiňovaná, kamera z pilotní kabiny. Sledovat start z pohledu pilota byla fakt pecka :-) Tím to ovšem
končilo, protože jsme vzlétali 23.50 zdejšího taiwanského času a ve tmě nebylo dále nic vidět. Letadlo je o level luxusnější, i trochu více místa na nohy máme. První jídlo perfektní, druhé jsem si objednal vejce s čímsi, ale asi jsem nebyl sám a vejce došla. Zvolil jsem proto alternativu smažené nudle, které chutnali nijak.

Pic -> teď se v čase přesouváme do cílového letiště. První letiště, kde byla zima. Vyplnili jsme deklarační protokol. Mají to opravdu zmáknuté, ptali se třeba na to, kdy jsme byli naposled v lese, kdy jsme byli ve styku se zvířaty, které země jsme navštívili posledních 30 dní. V sekci jídlo jsem zaškrtnul skoro vše, jinak hrozila pokuta 400NZD. Nejdřív přišla ústní kontrola. Ta mi přišla trochu vtipná, fakt se celnice ptala tak jakoby “chytákově”. Zaškrtnul jsem, že si vezu přírodní produkty, speciálně oříšky. Paní musela vědět jaké oříšky to jsou. Řekl jsem, že nevím, že mi je zabalila maminka. Řekl bych, že tím jsem jí trochu ujistil v tom, že se budu chtít někdy vrátit domů, a pustila nás do dalšího levelu. :-) Další level byl celník, který chtěl vidět jídlo a kempařské vybavení. Zeptal jsme se ho, jestli chce opravdu vyndat každou konzervu (to bysme tma mohli být opravdu dlouho :-D ). Naštěstí řekl, že ne. Kluci ukázali boty a šlo se na rentgen všech zavazadel. Projeli jsme bez problémů. Trochu jsme zkoukli zdejší letiště a vybírali odvoz. Velké cedule od  SuperShuttle to vyhrála a za 17NZD/os jsme se vezli na druhou stranu AUcklandu do hlavního centra k hostelu.

Do našeho pokoje se vejdou asi tak 4 krosny a 2 postele (máme tu 3, jelikož jsou řešeny stylem válendy). Není tu topení, a oknama celkem táhne. Nic moc pro nemocné chlapce z čech, ale je tu čisto a pokoje jsou levné, platíme 25NZD za noc. Internet tu stojí 3 NZD/hodina/1 uživatel. Ale snad dneska zapojím své IT dovednosti, a budu sdílet internet pro nás 3 :-)
Právě je tu 23.45, máme za sebou první normální den v Aucklandu. Ale o tom zase později :-) Fotky přidány.

 

Submit a Comment